Japonci byli vždycky vnímání, že jsou o nějaký ten krok před zbytkem světa. Alespoň z pohledu středoevropana to tak vypadá. V případě šinrin-joku (Shinrin-yoku 森林浴) to může být podobně. Na Japonsku se mi líbí jedna věc. Jsou to mistři v detailech a dotahováním věcí do absolutního konce. Tím dokážou ze všeho udělat umění a vše řádně pojmenovat. Všichni známe origami, ikebanu nebo pojem tsundoku, který se v poslední době stal populárním a znamená shromažďování knih, bez nutnosti jejich čtení.
Co to je Šinrin-joku?
Šinrin-joku je právě jedno z těchto umění a označuje ozdravující lesní terapii. Dobré je zmínit, že japonské myšlenky mají obvykle hlubší podstatu, než pouhou tvorbu módního trendu. To je právě jeden z těch rozdílů kultur a důvodů, proč je tato země kousek dál.
Šinrin-joku představuje ponoření se do lesního prostředí, probudit smysly a vědomě jej vnímat všemi smysly. Nejde pouze o to chodit po lese a dýchat. Zapojte do procházky oči, uši a hmat.
Název Šinrin-joku vymyslel tehdejší ministr zemědělství Tomohide Akijama, který prohlásil, že Japonci se potřebují léčit pomocí přírody. Tato myšlenka byla zároveň součásti kampaně na ochranu lesů. Jestliže podpoříme lidi, aby chodili do lesů za zdravím, bude pravděpodobnější, že je budou chtít také chránit a starat se o ně.
LI, Qing. Šinrin-joku: japonské umění lesní terapie : jak vám stromy pomohou najít zdraví a štěstí. Přeložil Tereza GRUFÍKOVÁ. Praha: Euromedia, 2018. ISBN 978-80-7549-765-9.
Myšlenka je jednoduchá. Chceme zdravější populaci a potřebujeme chránit přírodu. Velkým významem jsou právě stromy, které jsou plícemi světa. Těžba dřeva je alarmující i přes to, že mnoho nových stromů se vysazuje. Je potřeba si uvědomit, že les představuje ucelený ekosystém a vytěžením dřeva jej můžeme silně narušit, nebo rovnou zničit (nejen v případě vypalování). Ekosystém, který zde panoval se jistě dokáže do nějaké podoby obnovit, ale kolik času to zabere?
Zde přichází myšlenka, jak zachovat lesy? Dejme lidem důvod, aby stromy, lesy a přírodu obecně respektovali a ctili. Stejně jako na západě na to jsou přes zdraví. Ovšem trochu naopak.
Skrze Šinrin-joku jsou lidé nabádání k pravidelným návštěvám lesů. Dokonce už existují certifikované lesy, které krom nádherné přírody nabízejí i konzultace, jak praktikovat umění lesní terapie.
Je náhoda, že Buddha došel k osvícení pod stromem?
Určitě ne. Stromy byli vždy inspirací pro kreativní myšlení. Stačí se zamyslet a nalezneme mnoho analogií. Například rodokmeny jsou často zobrazovány ve formě stromů. V životě standardně používáme pojmy jako je stromová struktura, popisujeme jak se věci větví a podobně.
Dle metody Šinrin-joku jsou výsledky prokazatelné velmi rychle. Ideální je trávit v lese dvě hodiny denně, ale prakticky jakákoliv pravidelná procházka v lese nám může přinést něco dobrého.
Organismus vnímá své okolí a pokud se vyskytujeme v přírodě, jeho funkce je tímto prostředím podporována. Bylo dokázáno, že kreativitu a schopnost řešit problémy dokáže přírodní prostředí doslova nakopnout dopředu.
Dokonce si tak dokážeme zlepšit i imunitu.
Studie ukázaly, že pozitivní emoce, které při pohledu na přírodu zažíváme, mohou zvýšit hladinu protizánětlivých cytokinů. To jsou proteiny, které signalizují imunitnímu systému, aby zabral. A cokoliv systém přiměje, aby se opřel do práce, prospívá zdraví.
Neexistuje žádný lék, který by měl tak přímý vliv na vaše zdraví jako procházka v krásném lese.
LI, Qing. Šinrin-joku: japonské umění lesní terapie : jak vám stromy pomohou najít zdraví a štěstí. Přeložil Tereza GRUFÍKOVÁ. Praha: Euromedia, 2018. ISBN 978-80-7549-765-9.
Imunita se dá testovat přítomností NK-buněk (Natural Killer cell – přirozený zabiják). jedná se o typ bílých krvinek a důležitou součást našeho imunitního systému. NK-buňky vyhledávají a zabíjejí jiné buňky, které jsou pro náš organismus hrozbou. Mohou to být buňky nádorové, případně infikované virem. Je žádoucí mít vyšší aktivitu a počet NK-buněk v těle. Čím větší je, tím nižší je riziko jakéhokoliv onemocnění.
Během experimentů, které byly prováděny v přírodě, bylo pozorováno zvýšení aktivit i počet NK-buněk v těle. Nový stav dokonce dokázal přetrvat v těle po několik dní, než se začal vracet zpět na původní hladinu. Pravidelné vycházky pak udržují vyšší hladinu NK-buněk.
Požitek z krajiny zaměstnává mysl, aniž by ji unavoval, ale přitom jí cvičí; uklidňuje ji a zároveň nabíjí životem; a tudíž prostřednictvím vlivu mysli na tělo na ní působí dojmem osvěžujícího odpočinku a dodává vzpruhu celé soustavě.
Frederick Law Olmsted (Architek Central Parku v New Yorku)
Kde se dozvědět více?
Většina informací pochází z knihy Šinrin-joku: japonské umění lesní terapie : jak vám stromy pomohou najít zdraví a štěstí od doktora Qing Li.
Knihu jsem od jejího českého vydání obcházel a nevěnoval jí pozornost. Teprve nedávno jsem se rozhodl k jejímu pořízení. Chyba to určitě nebyla. Může vás na začátku odradit její netradiční podoba. Mnoho fotek, které zabírají mnohdy většinu otevřené dvoustrany a text je upozaděn. Díky tomu však těch 320 stran, přečtete velmi rychle.
Mohu ji však doporučit. Je do ní promítnuto japonské myšlení a to se mi líbilo. Ve stejném období jsem četl více knih od japonských autorů. Všechny se mi četly moc dobře, protože pohled autorů na danou věc byl homogenní. Zdálo se mi, že knihy píše kontinuálně jeden člověk. Dalo by se to přirovnat k pocitu, když dočtete nějakou super knížku a chcete číst něco velmi podobného, co vás nadchne minimálně úplně stejně. Tento pocit jsem zažíval v poslední době. K těmto knihám se dostanu zase někdy příště.
Zkušenosti
Nyní když se procházím po našem malém městě, vnímám jej jinak. Nikdy jsem si neuvědomil, kolik stromů je v okolí našeho domova, který se nachází téměř v centru města. Některá místa opravdu připomínají lesní parky. Hned vedle nich jsou stojí nízké bytové domy. Pohled z okna na zeleň má také blahodárné účinky. Pokud takový výhled máte, například v práci, zkuste se otestovat a vnímat, co s vámi takovýto pohled udělá. Máme doma štěstí, že pohled do korun stromů máme ze všech oken, aniž by byl omezen přístup přirozeného světla.
V posledních dnech častěji pršelo. Procházka se psem se pak stala cestou k hledání skrytých tajemství okolí. Čistý vzduch, bez pylu, lehké mrholení. V okolí se opravdu nachází mnoho různých druhů stromů. Ať už listnaté, nebo jehličnaté. Nic není strojeně vysázeno.
Hodně lidí si stěžuje na břízy, které jsou tady také. Ale při dnešním automobilovém provozu by měla být její přítomnost vítána. Bříza totiž dokáže vstřebávat prach, který produkují auta. To umí i jiné stromy, ale například v porovnání s dubem jich vstřebá až o 50% více.
Naše ulice, kde je hlavní vchod do domu je lemována alejí bříz. Teď je vnímám jako tiché ochránce bránící prachu od blízké cesty.
Vůně lesa
Kdysi jsem četl knihu o práně. Pro někoho možná bude známější pojmem Qi (Čchi), tedy primární energii, která je součásti všeho. V knize jsem narazil poprvé na pojem záporné ionty. Nyní jsem se ve výše popsané knize dostal k tomuto pojmu znova.
Vůni lesa vnímáme vždy, obzvláště po vydatném dešti. Ve vzduchu však kromě této vůně, která je mimochodem také komunikačním kanálem lesa, se nachází i tyto záporné ionty. Přímo je necítíme, ale ty způsobují, že ze v lese cítíme dobře.
Prakticky se cítíme dobře všude tam, kde je velké množství záporných iontů. Například vzduch v okolí vodopádů jich má nadstandardně hodně. Pro porovnání si můžete představit, že u vodopádu může být koncentrace 100 000 záporných iontů na centimetr krychlový a v kanceláří se jich bude nacházet pár stovek.
K čemu ionty jsou vůbec. Ve vzduchu se logicky nacházejí kladné i záporné ionty. Kladné jsou ty špatné. Záporné ionty však působí blahodárně:
- povzbuzují
- projasňují mysl
- dávají pocit pohody
Kam za lesem? A co v doma a v práci?
Asi si každý najde v blízkosti ten svůj. Naštěstí v naší zemi je jich hodně všude.
Domov, nebo kancelář si můžeme vyzdobit vhodnými rostlinami. Pomáhá také používání vhodné vůně. Originální vůně se vyrábějí přímo z kůry, dřeva nebo jiných částí.
Dokonce společnost NASA testovala rostliny, aby vyhodnotila, které z nich dokážou filtrovat vzduch nejlépe. Jsou to tyto:
- lopatkovec
- šplhavnice zlatá
- břečťan popínavá
- chryzantéma
- gerbera
- tchynin jazyk
- palma horská
- azalka
- dracena marginata
- zelenec
Zkuste se i na to podívat. Význam může být především v místnostech, kde funguje klimatizace, například kanceláře. Tyto metody jsou také popsány v knize Šinrin-joku: japonské umění lesní terapie.
Další pomůckou je poslech zvuků přírody. Obecně toto používám často, když se chci na něco soustředit. Dnes, v době streamovacích služeb není problém si vybírat. Moje oblíbené dávám níže s odkazem na Apple Music a Youtube.
Případně ještě mrkněte sem
Závěrem
Zde asi není moc co dodávat. Zkuste trávit více času v lese. Hlavně pravidelně. Pozorujte, co to s vámi dělá.
The post 森林浴 Šinrin-joku: Japonské umění lesní terapie appeared first on ::Sochise.·..
from WordPress https://ift.tt/2X8ZeWc
via IFTTT
