Zajímalo by mě jak se tato osoba českých dějin zapsala do podvědomí lidí v současné době. Na českých školách nejsou české dějiny moc populární. V době kdy jsem se sem tam vypravil na výlet do Prahy, plánoval jsem si kde všude bych se zastavil. Z doslechu jsem slyšel o Náprstkově muzeu. Na internetových stránkách jsem zjistil, že muzeum patří asi pod Národní muzeum. Expozice pro mě byla zajímavá, ale trvalo mi několik let než jsem se tak opravdu dostal. Bylo to letos v létě, kdy po Praze visely poutače s výstavou zaměřenou na Egypt. Tak jsme tam zamířili. Zaujala mě rozsáhlost expozice, témata, oblasti odkud předměty pocházely. Pan Náprstek mě začal zajímat čím dál více. Věděl jsem, že se zajímal o exotické kultury a sbíral tyto předměty. Asi o měsíc později jsem v knihkupectví narazil na knihu "Vojta Náprstek" od Mileny Secké, která se touto osobou zabývá dlouhodobě a navíc je předsedkyní obnoveného Amerického klubu dam, který Vojta Náprstek založil. Nechci tady popisovat jeho život nějak podrobně, ale chci upozornit, že Vojta Náprstek stojí za to, aby se o něm mluvilo a vzpomínalo. Jedná se důležitou postavu českých dějin. Na internetu jsem dokonce narazil na článek, kde Náprstka přirovnávají k Járovi Cimrmanovi. Podle toho co jsem četl, tak bych s tímto srovnáním souhlasil. Vždy byl velký vlastenec. Lidi kterými se obklopoval nejsou o nic méně zajímaví z pohledu dějin. Mezi jeho přátelé patřil například Palacký, Němcová, Zeyer, Purkyně, Krásnohorská, Dr. Holub a jiní. Samé velké postavy českých dějin. Nebyl tedy velkou rybou v malém rybníce, ale patřil mezi velikány své doby. Dlouho dobu žil v Americe, kde poznal jinou kulturu a to i indiánskou. Po návratu do české země chtěl využít svých zkušeností pro blaho své vlasti. Jeho snem bylo založit Průmyslové muzeum, kde by představoval moderní výrobky ze světa. Ovšem od jeho přátel dostával mnoho věcí, které se od toho vzdalovaly, ale jak vidíme nebylo to naškodu. V osvětě spatřoval způsob jak povznést lid. Například z vlastních statistik zjistil, že v zemi žije více žen než můžu. To ho vedlo k tomu, že ne všechny ženy mohou být zaopatřené. Založil tedy Americký klub dam, který pomáhal ženám ve vzdělání a vlastnímu růstu ve společnosti. Tento spolek přežil mnoho let a podílel se na mnoha velkých akcích. V roce 1996 byl znovu obnoven po delší pauze.
Náprstek propagoval plynové vaření. Pořádal i kurzy s ochutnávkou, kde ukázal lidem, že se jedná o rychlý a jednoduchý způsob přípravy pokrmů. Ke konci života se vrhl do politiky a díky němu začala jezdit v Praze elektrická tramvaj, postavila se Petřínská rozhledna a mnoho dalšího.
Sice je těžké soudit v současné době kdo měl na jeho úspěchu velký podíl. Jeho zájmy jsou určitě na vrcholu, ale současně s tím jde ruku v ruce podpora jeho matky, která finančně sponzorovala jeho aktivity a pamatovala na něj i v dědictví, i když ne vždy souhlasila se vším co Vojta dělal nebo plánoval. Svou manželku Josefu si vzal také až dva roky po úmrtí matky, jelikož ta si jejich sňatek nepřála, ale nezakazovala ani, aby spolu žili.
Stručně řečeno nesmíme na Vojtu Náprstka zapomenout. Jeho odkaz zde žije aktivně stále. Navíc kniha paní Secké jsem poznal mnoho nového z dobových dějin. Určitě stojí za to si knihu aspoň jednou přečíst. Naleznete v ní určitě mnoho inspirace i do dnešní doby.
Inspirováno:
SECKÁ, Milena. Vojta Náprstek: vlastenec, sběratel, mecenáš. Vyd. 1. V Praze: Vyšehrad, 2011, 301 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-0363-133.
0 komentářů:
Okomentovat